To, že je pes velkým učitelem, jsem již poznal s mými bassety Badem a Falcem, kteří již odešli na druhý břeh. Saarloosův vlčák je tak trochu výzva a mnohem větší zodpovědnost než pořízení běžného psa, ale to, co Saarloos člověku nabízí, mu nemůže dát žádný běžný pes. Duty mi dává jiný pohled na svět, tak trochu vlčí a já si uvědomuji, jak moc toho mám s tímto psím přítelem společného. Rád bych s vámi posdílel pár zkušeností ze spolužití s polovlkem, v nichž je ukrytá velká inspirace pro dnešní svět. Pokud někdo přemýšlíte nad tímto plemenem, nebo vás jen zajímá vlčí život provázaný s přírodou, tento článek je právě pro vás.
Poznámka autora: Duty je Saarloosův vlčák, tedy pes v němž koluje vlčí krev. Přesně nevím, v jakém poměru. Často píši "polovlk", ale samozřejmě vlčí krve je v něm méně. Často používám přívlastek "vlčí" , což v mnohých vyvolává představu, že je to vlk a i mi píšete, zda to vlk je. Takže ne, je to pes, který skáče přes oves, ale jeho vzhled i povaha se té vlčí přibližuje. Občas mu říkám Duty, občas Vlčku - takže obě pojmenování patří jemu. Tak to jen pro pořádek, protože pořádek dělá přátele.
Vlčí život je o přítomnosti
Asi největší inspirací je pro mě Duty svým způsobem žití "tady a teď". Když odpočívá, tak odpočívá. Když jí, tak jen jí. Když si hraje, tak si jen hraje. Když se mazlí, tak se jen mazlí. Když večer sedíme u ohně, tak jen leží v mé blízkosti a v záři praskajícího plamene pozoruje noční oblohu. Svou pozornost nedělí mezi více činností a to je dovednost, kterou postrádá dnešní doba. Člověk snadno sklouzne k několika činnostem, zejména televize či mobilní telefon doprovází téměř veškeré aktivity dne. Člověk se pak cítí nepozorný, roztěkaný, unavený. To je velký rozdíl mezi psem a člověkem. Psovi stačí jedna aktivita, kterou hluboce prožije, člověk často dělá aktivit více, ale jen povrchově. Člověk je často spokojený "až", pes je spokojený "právě teď".
Hlavou se mi honí přes den spousta myšlenek a i pro mě je občas výzvou dělat soustavně jen jednu věc. To se ale změní, když s Dutym vyrazíme na procházku do lesa. Najednou se můj psí přítel proměňuje v mindfulness instruktora a já v účastníka jeho kurzu. Protože mám sám rád svobodu, rád svobodu poskytuji i Dutymu. Všude, kde to jde, ho pouštím z vodítka, na volno. Tím se má pozornost koncentruje na jednu jedinou činnost - sledovat polovlčího kamaráda a předvídat. Takže najednou se věnuji plně jen procházce a Dutymu.
Nesmírně mě baví pozorovat Dutyho vlčí vzezření v divoké zeleni. Je to až fascinujicí, jak do této krajiny zapadá. Když ho pozoruji v lese, jak pobíhá po mechu, osvěžuje se v lesních tůňkách odrážející koruny jehličnanů, pije z bublajících říček, okusuje spadané větve - jako bych pozoroval dokument o vlcích s uchvacujícími záběry přírody. Často Dutyho v krajině něco zaujme a prozkoumává danou věc všemi svými smysly a to mě svádí vyzkoušet to samé. Takové výlety jsou osvěžující nejen pro Dutyho, ale také pro mě, pro mou mysl, která je v přítomném okamžiku, díky mému skvělému průvodci všímavostí.
Ukazuje mi, co je v životě opravdu důležité
Velkou lekcí je pro mě to, že Duty žije pro podstatu věci, pro podstatu života. Když se mi kupí práce a povinnosti a já začínám podléhat tíze, kterou jsem si na záda naložil, podívám se na toho mého Vlčka, s jakým spokojeným výrazem leží velde mě. V takových chvílích se ptám sám sebe, jak by vypadal můj den spokojenosti? Ráno se probudím vedle někoho, na kom mi záleží, vypiju si ranní kávu bez spěchu za koncertu ptačího zpěvu, dám si dobrou snídani, projdu se v přírodě, zaplavu si v jezeru a večer s těmi nejbližšími pozoruji západ slunce. A s hlubokou vděčností si uvědomuji, že už tento spokojený život žiji. A jak moc se liší od toho života psího? Děkuji Dutymu za to, že mi denně připomíná, co je v životě opravdu to důležité. Nejsou to zlaté hodinky ani drahé auto. Je to drahý čas prožitý ve spokojenosti.
Zkuste si upřímně napsat na papír, jak by vypadal váš den spokojenosti. Budete možná překvapeni, že se tolik liší od spokojenosti, kterou nám podsouvají média.
Výkon střídá odpočinek
To že žiji spokojený život nepřišlo jen tak náhodou. Podnikání v síťovém marketingu mi dalo prostor pro svobodné plánování dne, ve kterém si ranní kávu, procházky v lese a koupání v jezerech mohu opravdu dopřát. Ale tento luxus dnešní doby bych si nemohl dovolit, pokud by den postrádal fáze intenzivní práce. Přijde mi, že jsme se posunuli mindsetem z extrému do extrému - z extrémní pozornosti na výkon na extrémní pozornost na odpočinek, relax. Ale kde není harmonie, není ani udržitelná spokojenost člověka. V tom vidím také inspiraci od Vlčka.
Obdivuji jeho pružnost a vytrvalost. Obecně patří Saarloosové k energetickým plemenům, takže i tomu svému dopřávám mnoho výletů do lesů a hor. Naposled jsme spolu vyšlápli Sněžku. Vlčí houževnatost v sobě Duty nezapře - nebojí se skákat z výšek, vyleze i na ten nejstrmější kus skály, běží rychlostí geparda. Fascinuje mě jeho fyzická zdatnost, kterou byl vlk obdařen. Unavený vlk = hodný vlk. Když není vybitý, dokáže vymýšlet opravdu velké vylomeniny. Ale když je dostatečně unaven fyzickou i psychickou prací, umí vědomě odpočívat a relaxovat. Akce - odpočinek, akce - odpočinek, to je fungující zákon přírody, života. Takže když si plánuji svůj pracovní týden, plánuji si v něm vlčí výkon i vlčí relax.
Projev lásky beze slov
I když Vlček nemluví lidskou řečí, svou lásku mi dává najevo jinými projevy, o to hlubšími. Vztah s polovlkem je jedinečný a to kvůli silnému smečkovitému způsobu žití vlků. Psy jsem vždy měl rád, ale Saarloos je prostě jiný. Když na mě upřeně zírá svýma jantarovýma očima, vidím v nich takovou hloubku. Jako by mi prozrazovaly to veliké tajemství divokosti. Zároveň v tom jeho pohledu cítím velké pochopení, jakoby vnímal, co se mi odehrává v hlavě a co mu chci říci.
Věděli jste, že vlčí alfa pár obvykle zůstává pohromadě po celý život a jen ti mají privilegium plození potomstva?
Saarloos projevuje svou lásku neustálým fyzickým kontaktem, stále je o mě někde opřený, když leží, alespoň jednou ťapkou je v kontaktu s mou nohou. Při procházkách dokáže poodběhnout, ale vždy se rychle vrátí a hlídá si i tam mou přítomnost. Několikrát za den za mnou přijde a opře svou mohutnou hlavu bokem na můj klín. Když stojím a on mi zrovna chce připomenout svou přítomnost, postaví se na zadní a přední tlapky zahákne za má ramena. Jeho vzpřímená výška je téměř stejná jako ta má, takže v tomto postoji mi kouká do očí a s úsměvem mi dýchá do tváře.
I když tedy Duty neumí vyjádřit svou oddanost slovy, mnohev více to projevuje tím, co slovy popsat nejde. Říká se, že psí láska je nepodmínečná a to jen musím potvrdit. Protože Dutymu je jedno, zda jsem veselý nebo smutný, čistý či špinavý, unavený nebo plný energie. Stačí mu, že jsem tam, kde je on. A i když se nikdo nedívá... Tyto projevy lásky, které jsou hlubší než slova, jsou velkou inspirací pro svět, ve kterém se stává intimní vztah dvou lidí plytkým motivem pro sbírání lajků a srdíček sledujících.
Pes introvert
Ke spokojenosti Saarloosí duše stačí tak málo. Lidský konzumní životní styl je tolik odkloněný od přirozených potřeb života. Pes je konzumentem života, člověk se stal konzumentem produktů člověka. Duty má nejraději svou smečku, se kterou se prohání v lesích. Nepotřebuje kolem sebe mnoho lidí, z toho je spíše nervózní. Nepotřebuje množství vztahů, ale hloubku vztahu. Rušný život měst není pro Saarlosovy vlčáky to pravé. Pro ně je vždy cesta do lesa přirozenější než cesta z lesa ven. Město je ukradená pozornost od podstaty života a Saarloosové to ví.
V indiánských kulturách je vlk považován za průkopníka a skvělého učitele.
Instinkt vlka
Ač se může zdát, že Saarloosův vlčák je ideální psí plemeno, není tomu tak. Určitě nepatří do rukou každého, kdo se nadchne jen jeho vlčím vzezřením. Pes je natolik domestikovaný tvor, který se přizpůosbil lidskému životu, čímž se vzdálil také od svých kořenů. Saarloos je polodivočák, který není typicky poslušným psem - neznalí označují Saarloose mnohdy za nevychovaného psa. Má svou hlavu a upřednostňuje svou logiku a pud sebezáchovy před rozhodnutím a příkazy svého lidského společníka. Saarloos miluje svého pána, k ostatním si získává důvěru pomaleji. Úzkostně snáší separaci a samotu, což dává najevo silným destruktivním chováním, což plyne z toho, že v přírodě vlk vyloučený ze smečky zahyne. U Saarloose je přirozená plachost jako další pozůstatek jeho divokosti, kdy divoká zvířata díky plachosti přežívají. Když se tedy Saarloos lekne, je schopný utéct i přes plot či otevřeným oknem. Ale pokud najde vlčí srdce to správné z lidské říše, vznikne jedinečné pouto.
Nedávno mě zaujal nadpis LIFE IS BETTER WITH A DOG. A já tvrzení upravuji na LIFE IS BEST WITH A WOLFDOG.
Comments