Nevím, jak vnímáte Vánoce vy, ale já dosti intenzivně. Vždy jsem Vánoce miloval. Několik let zpět ve mě to kouzlo Vánoc však zmizelo. Bylo to dosti způsobeno i tím, že můj poslední dlouhodobý vztah skončil právě na Štědrý den a já delší dobu žil single. Duch Vánoc ale nevzniká ze smutku, ale ze srdce naplněného láskou. A o tom vám chci v tomto článku vyprávět. Letošní Vánoce prožívám zase jako dřív, protože jsem se vloni otevřel odvaze budovat pevný vztah, který začal právě v tomto adventním období. A jak to v životě bývá, byla to souhra malých náhod, z nichž vzešla velká věc. Vánoční zázraky se dějí, pokud jim dáme prostor se dít. Nechť poselství tohoto článku otevře srdcem těm, které bylo dlouho zamčené.

Co je opravdu důležité?
Vánoční čas je pro mě vždy spojený s jemnou nostalgií a hřejivou magickou atmosférou, která se šíří z domovů i ulic. Vůně čerstvě upečeného cukroví, která se line kuchyní, mi připomíná vzpomínky na dětství, kdy jsme s rodinou společně vykrajovali vánoční symboly z lineckého těsta. Na lidských obydlích se mihotají rozzářená světýlka, jejich odlesky tančí na sněhových vločkách, které tiše dopadají na zem. Lidé kolem si navzájem přejí hezké svátky a i neznámí kolemjdoucí se zdají být o něco laskavější.

Večer, když se zahalím do teplé deky a uvelebím se s hrnkem kouřícího čaje vedle vánočního stromku, mám pocit, že se svět na chvíli zpomalil. Kromě praskání dřeva v krbu mě neruší nic z vnějšího okolí. Je ticho, ale to ticho má váhu. Takovou, co vás donutí přemýšlet o tom, co má opravdu smysl, co je skutečně důležité. Připomíná mi to, že Vánoce nejsou o věcech, ale o těch momentech, kdy se cítíte součástí něčeho většího.
Právě tato kouzelná atmosféra mě loňský rok inspirovala k tomu, abych udělal krok vpřed a dal šanci novému začátku. A ukázalo se, že i malé rozhodnutí v té správné chvíli může odstartovat něco velkého.

Vánoce otvírají lidská srdce
Vánoce otvírají lidská srdce, proto toto období vnímám jako to nejvhodnější pro začátky nových vztahů. Každý touží být o Vánocích v přítomnosti toho nejbližšího a v objetí plynout přítomným vánočním časem. Vánoce vnímám jako velkou romantickou událost, proto lidé hledající vztah o Vánocích jsou dle mého názoru také více romantičtí, mají hlubší motivy k navazování nových vztahů (narozdíl od letních lásek), což se projevuje i na kvalitě vzájemného partnerství.
Minulý rok jsem se po mém putování na Madeiře rozhodl otevřit novému vztahu. Dovolil jsem si vpusit do mého srdce zase trochu toho vánočního světla. Začal jsem aktivně chodit na rande, ale nedařilo se dle mých představ. Hodně jsem lpěl a snažil se víc, než bylo třeba. V okamžiku, kdy jsem si v srdci zachoval touhu po novém vztahu, ale rozumem jsem celou věc pustil, přišlo ke mně náhodné propojení ze seznamovací aplikace. Proč náhodné? Tuto aplikaci jsem používal spíše občasně. Na této patformě mi vadi způsob propojování lidí - většinou bylo rozhodujícím důvodem zahájení kontaktu a následné komunikace profilová fotka, která však často ukazovala hezký obal vánočního dárku, avšak s laciným obsahem bez hloubky a opravdovosti. Jednou, když jsem dal aplikaci zase šanci a aktivoval si účet, po chvíli jsem se propojil s člověkem, který tuto apku nikdy nepoužíval a zrovna si ji také čerstvě nainstaloval. V tento moment, dva hledající, kteří už nechtěli být na Vánoce sami, byli prostě ve správný čas, na správném místě. Vykomunikovali jsme si naše setkání o několik dní později.

Tentokrát jsem toto rande prožíval výrazně méně. Po předchozích nezdarech a zklamáních jsem byl už více realističtější a neměl velká očekávání. Popravdě, čím více se naše setkání blížilo, tím více jsem přemýšlel o tom, že ho zruším. Řekl jsem si však, že čím více budu poznávat lidi kolem sebe, tím více budu vědět, co a koho hledám. Na schůzku jsem tedy vyrazil, ale absolutně jsem netušil, že toto mé laxní rozhodnutí způsobí to, že můj poslední rok bude bez nadsázky tím nejhezčím a nejvíce naplněným v mém životě.

Láska na první pohled?
Věříte v lásku na první pohled? Je mi 36 a už jsem začal věřit tomu, že láska na první pohled, zamilovanost, motýli v břiše a to opojné poblouznění je záležitostí puberty. Nevěřil jsem, že něco podobného ještě prožiji. A přeci jen ano.
Přijel jsem do vánočně odzobeného Vysokého Mýta a i přesto, že bylo přítmí, hned při prvním pozdravu jsem ucítil, že toto setkání je jiné než ta předchozí, že před sebou vidím rozbalený dárek bez třpytivého obalu. Po dlouhé době přede mnou stojí člověk, z jehož očí a stálého úsměvu na tváři sálá upřímnost a prostá obyčejná lidkost. Stojí přede mnou člověk, který nepotřebuje mít poutavý balící papír, stojí přede mnou někdo, kdo si naprosto získal mou pozornost tím, jaký ve své podstatě je. Obyčejného a pokorného člověka v této době najít je opravdu velkou vzácností.
Toto rande bylo asi nejdelší v mém životě. Cítili jsme, že k sobě patříme a ani jednomu se nechtělo večer ukončit. I když došla slova, jako by komunikace mezi námi probíhala dále. A tak to je dodnes. Prožili jsme spolu rok naplněný hlubokým pochopením, podporou, respektem, vášní. Navštívili jsme spolu spoustu krásných míst, prožili jsme spoustu kvalitního času, kdy vědomě věnujeme pozornost jeden druhému. Snad poprvé jsem poznal, jak životnaplňující je vědomý a bezpodmínečný vztah.

Dáte šanci Vánocům i vy?
Proč celý tento článek píši? Protože možná ho čte osoba, která je několik let sama a přestala věřit v partnerské vztahy. Možná ho čte člověk, který je, jako já byl, zraněný z předešlých vztahů, nebo si připadne už starý či méně odvážný být opět zranitelný. Nebo si připadnete moc obyčejní? Obyčejnost je ale v dnešní době tou nejcenější vzácností. Dejte Vánocům šanci. Kdy jindy otevřít své srdce, než v době, kdy je celý svět ponořený do kouzla blízkosti a vzájemnosti? Vánoce jsou jedinečné svou atmosférou, která vybízí k tomu, abychom byli laskavější nejen k ostatním, ale i sami k sobě.
Pokud cítíte, že vám něco chybí, zkuste si dovolit být otevření. Možná to znamená vyrazit na rande, usmát se na cizince v kavárně, nebo si jen přiznat, že toužíte po blízkosti. Zázraky se dějí, ale musíme jim pomoci tím, že jim vytvoříme prostor. A nelpět.
Zázraky se dějí, ale musíme jim pomoci tím, že jim vytvoříme prostor.
Věřte mi, největší kouzlo Vánoc se neskrývá v dokonalém stromečku nebo dárcích pod ním, ale v pocitu, že jste pro někoho důležití a že někdo je důležitý pro vás. Ať už tento pocit najdete v objetí blízké osoby, přátelství nebo v klidném rozjímání, přeji vám od srdce, aby letošní Vánoce byly plné toho pravého kouzla bez nadbytečných třpytivých obalů.

Co vy? Máte rádi Vánoce? Co pro vás znamenají? Také jste zahájili partnerský vztah v adventním čase? Jaký vánoční "zázrak" se stal vám? Těším se na vaše komentáře.
Comments